Dušičky

10.01.2019

Den, kdy vzpomínají pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. Podle tradic zdobí rodinné hroby věnci a květinami, rozsvěcují svíčky a připomínají si ty, kteří už tady nejsou. Památka zesnulých je v římsko-katolické církvi významným dnem v liturgickém kalendáři, protestantské církve se snažily tento svátek potlačit, anglikánská církev ho přímo zrušila.

Na našem území staří Keltové slavili v těchto dnech rozloučení s létem, konec roku a svátek Samhaim, což byla noc, kdy se mrtví vraceli na svět a živí se mohli dostat do říše zemřelých. Zapalovaly se ohně, které měly ochránit živé před dušemi zemřelých, rozmisťovaly se svítilny z vydlabaných řep, které svítily duchům na cestu. Z těchto pramenů pochází anglosaský svátek Halloween. Na pohanské svátky navázaly od 10. století svátky křesťanské, od 12. století jako vzpomínka na mrtvé.

Dříve lidé věřili, že o půlnoci přicházejí duchové z očistce na svět a při prvním ranním zvonění se musejí vrátit zpět. K tomu se vázaly různé lidové obyčeje. Hospodyně pekly typické pečivo, nazývané dušičky, plněné mákem nebo povidly, kterým obdarovávaly žebráky a pocestné. Hospodář plnil lampy máslem místo olejem, aby si dušičky mohly ošetřit spáleniny z očistce.

Dnes patří Dušičky stále k významným svátkům. V kostelech a hřbitovních kaplích se slouží mše svaté. Věřící i nevěřící navštěvují i vzdálené rodinné hroby, které před tím uklidili a slavnostně nazdobili. Na hrobech přátel zapalují svíčky, které se zapalují i doma se vzpomínkou na blízké zemřelé. V posledních letech se na vesnicích i ve městech oživují tradice spojené s průvody v maskách a vydlabáváním svítilen z dýní, které se k nám dostávají ze západních zemí, kde se bouřlivě slaví Halloween.

Dušičky by neměly být jenom o povinnosti zvelebit a navštívit hroby, lidé by se měli zastavit, popřemýšlet o konečnosti života, rodina by se měla sejít a zavzpomínat na předky. Příbuzní by si měli také promluvit o svých přáních týkajících se odchodu ze světa a posledního rozloučení.